Rader's Hell
…i tady se musí větrat!
Hry
Prohibice ve Švédsku?!
Lis 16th
Místní státní monopol
Pokaždé, když se s někým dělím o historky spojené s alkoholem, dojde na dotazy ohledně místní prohibice. Někteří z vás si možná ještě donedávna mysleli, že alkohol je tady ve Švédsku zakázaný kompletně, pravda je ale tak nějak uprostřed.
Za prvé, prohibice tu už v současné době neplatí v plném rozsahu a celá tahle bublina je jen živená tím, že dřív se tu pít opravdu nesmělo. Nastal ale zvrat a všechno začalo u státem kontrolovaného monopolu, Systembolaget, který může jakožto jediný obchod (legálně) distribuovat alkohol. Co vím, tak před lety tyhle malé krámečky nefungovaly jako samoobsluha – člověk přišel, vzal si u vchodu pořadové číslo, zařadil se do fronty a čekal. Když na něj přišla řada, nevraživá prodavačka na něj hodila zlé oko, odsoudila ho za to, že si přišel koupit flašku a milostivě mu ji přes pultík podala. Taštičky s opojným obsahem uvnitř měly fialovou barvu, byly velice nápadné a podle mého fungovaly jako alarm pro všechny ostatní „normální“ lidi, že zrovna tenhle člověk zhřešil proti obecnému přesvědčení a hodlá se opít. To už sice bylo perfektně legální, ale společnost to zrkátka zavrhovala. Číst zbytek příspěvku »
Filmy podle her, a co na to Prince of Persia?
Lis 4th
Písky už vanou...
Téměř všechny hry, které vznikly na motivy filmů, mají dva společné znaky. Tím prvním je marketingový úspěch, který spolehlivě doprovází všechno, co se kolem filmu točí za cirkus. Tím druhým je nízká herní kvalita, prosté mechanismy a ne zrovna komplexní využití licence. Důvody známe, rozebírat je na tomhle místě nebudu.
Z opačného úhlu pohledu – filmy, které vznikly na motivy her, jsou na tom podobně. Herecké obsazení je spíše slabší, příběhovou hloubku v těchto snímcích nenajdete, ale stále tu je dostatek fanoušků, kteří se přijdou do kina alespoň zasmát. Připočteme-li pak k tomu náhodné diváky, kteří zavítají na takový film z jiných důvodů, téměř pokaždé se všichni kolektivně postarají o to, aby si filmaři alespoň vydělali své peníze zpět. Problém neúspěchu tkví dle mého názoru především v tom, že filmaři opomíjejí ty prvky, které jsou pro hráče, a tedy jednu z hlavních cílových skupin podstatné.
Příkladem budiž třeba Max Payne, který jakožto adaptace střílečky nechal hlavního hrdinu vystřelit v první hodině přibližně pětkrát, a co je snad vůbec nejhorší, nedokázal diváka pohltit atmosférou. Přitom ta je nosným pilířem kultu Max Payne, a je to přesně ta věc, pro kterou si fanoušci do kina šli. Podobně na tom byl i takový Hitman, který připomínal všechno, jen ne hru s tichým zabijákem v hlavní roli. Místo široké palety převleků, nečekaných výstřelů a chladnokrevných smrtících úderů jsme se dočkali tuctového akčního filmu bez špetky invence a nápadu. Hlavní hrdina nedělá nic, co by dávalo obyčejnému divákovi smysl, všichni ostatní si pak klepou na čelo kvůli tomu, jak filmaři absolutně znásilnili Hitmanův styl. Uvědomuje sei ale někdo, že z takového námětu můžete vykouzlit snímek, u kterého by bledli všichni ti Bournové, Bondové a Bryanové (Taken)? Haló?!
No, konec remcání, ještě bych narazil na Uweho Bolla, pro kterého je tenhle blog malý. Proto k té příjemnější věci: Předevčírem se objevil první trailer na filmového Prince of Persia a musím říct, že mě přes malé výhrady opravdu potěšil! Kdybychom to měli nějak kategoricky vystihnout, tak s postavou Prince nemám problém, výprava se zdá být v pořádku, písečné efekty budou, hezká holka nechybí a hudba pěkně koresponduje se zasazením celého příběhu. Co se ale výhrad týče, ještě chápu trochu znásobenou akčnost, nicméně se děsím těch dialogů a prázdných chvilek, sloužící jako sexisticky zabarvená vata. No a nakonec, nepřijde vám to takové až moc vymydlené?! Posuďte sami…
Děsivost SAW?
Říj 31st
Svoboda je jen iluze
Za okny je tma tmoucí, zima, prší. Člověk vlastně ani neví, kolik je přesně hodin, tak raději zhasne lampičku, aby tomu trochu přidal na atmosféře a hraje hru, na kterou se těšil. SAW, debilně občas překládaný jako Pila, se dočkal už šesti filmů, z čehož kvalitní je ten první a při zavření oka možná i druhý. Zbytek stojí za starou bačkoru a je dobře, že na tohle vývojáři hry mysleli. Hra je totiž zasazena vedle začátku celé téhle série a šokuje svým přístupem podobně, jako kdysi film. Ocitáte se ve špinavé místnosti, na hlavě máte nějakou železnou konstrukci a z televize na vás podivně křaplavým hlasem promlouvá loutka. Procitnutí z letargie nastane v okamžiku, kdy vám je na figuríně před vámi názorně demonstrováno, co se stane s vaší hlavou, pokud nebudete dostatečně rychlí. Od tohoto momentu se pak všechno odvíjí hrozně rychle, a i když jsem teprve v první polovině, příval logických hádanek, miniher a potřeba rychlého rozhodování se mi doopravdy líbí. Je to vlastně něco, co mi chybělo v Penumbře. Filmovost, ano. Na druhou stranu, hra má také spoustu much a často vás dokáže rozčílit, na verdikt si ale počkejte do příštího Levelu.