Rader's Hell
…i tady se musí větrat!
Filmy
Můj film roku – Ink
Lis 8th
Incubus...
Když jsem před několika lety objevil knihy Sergeje Lukjaněnka, Noční Hlídka, Denní Hlídka a tak dále, byl jsem jimi doslova unešený. Myšlenka pro nás neviditelného boje se zlem, nebo neustálého vyrovnávání poměru sil mezi oběma tábory, dává alternativní odpovědi na spoustu otázek, které si klademe každý den. Že všechno dobré i špatné se děje z nějakého důvodu a má svůj hlubší smysl, který je někdo v neviditelné sféře života schopný určitým způsobem ovlivňovat. A právě s takovou myšlenkou a dost možná i námětem od samotného Lukjaněnka přichází film Ink.
Hlavní idea je v podstatě stejná, jen se primárně netočí kolem toho, co lidé dělají v bdělém stavu. Snový svět je místem pro špatné i dobré příběhy a jak (ne)vysvětluje začátek filmu, jsou tu bytosti schopné toto ovlivňovat. Když ještě vzpomenu zmiňovaného Lukjaněnka, odvykl jsem si díky němu v podobných situacích soudit, kdo je na straně dobra a kdo na straně zla. Proto nutně netvrdím, že bytosti produkující příjemné sny stojí v morální opozici proti těm, kteří umí navodit noční můry.
Hlavní příběhová linka se nicméně točí kolem chlápka, který tak trochu dlabe na rodinu a místo toho dělá na své kariéře. Není rozhodně dobrým otcem, což eskaluje v průběhu celého snímku, ale nějakým zvláštním způsobem s ním divák začne soucítit. Prolínání obou světů vás pak začne nutit u filmu přemýšlet, a ačkoliv je hlavní zvrat jasný už po nějaké chvíli, stále nebudete vycházet z jistého úžasu.
Může za to především skvělá práce s kamerou, střihem a v neposlední řadě také barevnou paletou. Tyto tři složky jsou ve filmu spojeny v zážitek, který ve mně zůstane hodně dlouho, čemuž ostatně pomáhají i vkusně zasazené zvláštní efekty. Rovněž postavy nepostrádají svůj smysl a při činech některých z nich vám nezbude nic jiného, než se zamyslet, vzpomenout si na něco podobného z vlastního života a nakonec dát filmu za pravdu.
Nerad bych ale vyzradil víc, než by bylo zdrávo, proto vás jen poprosím, abyste si na tenhle film našli čas a strávili s ním ty necelé dvě hodiny. Možná jsem ale jen objevil Ameriku, protože Ink měl premiéru už letos v lednu, v tom případě mě omluvte, nebo se podělte se svými názory.
One, two, three, four. Branch, two, three, four…
Filmy podle her, a co na to Prince of Persia?
Lis 4th
Písky už vanou...
Téměř všechny hry, které vznikly na motivy filmů, mají dva společné znaky. Tím prvním je marketingový úspěch, který spolehlivě doprovází všechno, co se kolem filmu točí za cirkus. Tím druhým je nízká herní kvalita, prosté mechanismy a ne zrovna komplexní využití licence. Důvody známe, rozebírat je na tomhle místě nebudu.
Z opačného úhlu pohledu – filmy, které vznikly na motivy her, jsou na tom podobně. Herecké obsazení je spíše slabší, příběhovou hloubku v těchto snímcích nenajdete, ale stále tu je dostatek fanoušků, kteří se přijdou do kina alespoň zasmát. Připočteme-li pak k tomu náhodné diváky, kteří zavítají na takový film z jiných důvodů, téměř pokaždé se všichni kolektivně postarají o to, aby si filmaři alespoň vydělali své peníze zpět. Problém neúspěchu tkví dle mého názoru především v tom, že filmaři opomíjejí ty prvky, které jsou pro hráče, a tedy jednu z hlavních cílových skupin podstatné.
Příkladem budiž třeba Max Payne, který jakožto adaptace střílečky nechal hlavního hrdinu vystřelit v první hodině přibližně pětkrát, a co je snad vůbec nejhorší, nedokázal diváka pohltit atmosférou. Přitom ta je nosným pilířem kultu Max Payne, a je to přesně ta věc, pro kterou si fanoušci do kina šli. Podobně na tom byl i takový Hitman, který připomínal všechno, jen ne hru s tichým zabijákem v hlavní roli. Místo široké palety převleků, nečekaných výstřelů a chladnokrevných smrtících úderů jsme se dočkali tuctového akčního filmu bez špetky invence a nápadu. Hlavní hrdina nedělá nic, co by dávalo obyčejnému divákovi smysl, všichni ostatní si pak klepou na čelo kvůli tomu, jak filmaři absolutně znásilnili Hitmanův styl. Uvědomuje sei ale někdo, že z takového námětu můžete vykouzlit snímek, u kterého by bledli všichni ti Bournové, Bondové a Bryanové (Taken)? Haló?!
No, konec remcání, ještě bych narazil na Uweho Bolla, pro kterého je tenhle blog malý. Proto k té příjemnější věci: Předevčírem se objevil první trailer na filmového Prince of Persia a musím říct, že mě přes malé výhrady opravdu potěšil! Kdybychom to měli nějak kategoricky vystihnout, tak s postavou Prince nemám problém, výprava se zdá být v pořádku, písečné efekty budou, hezká holka nechybí a hudba pěkně koresponduje se zasazením celého příběhu. Co se ale výhrad týče, ještě chápu trochu znásobenou akčnost, nicméně se děsím těch dialogů a prázdných chvilek, sloužící jako sexisticky zabarvená vata. No a nakonec, nepřijde vám to takové až moc vymydlené?! Posuďte sami…
Perefektní útěk s trochou písku v soukolí
Říj 31st
Kam ta kráva běží?!
Rád se dívám na filmy, o kterých dopředu nic nevím. Nestává se to, pravda, příliš často, ale o to víc si ono překvapení užiju. V případě A Perfect Getaway šlo o překvapení příjemné, ačkoliv ne bez chybyičky a klasických nemocí podobných filmů.
Zápletka je vcelku povedená a směřuje k thrilleru, který nepotřebuje stísněné interéry k tomu, aby navodil pocit úzkosti a všeobecného strachu. Mladý novomanželský pár přijíždí na Havaj, aby zde strávil líbánky. On je trochu uťápnutý scénárista, ona lehce rozverná ženuška, která se nechce příliš hádat. Vydají se na jakousi skrytou pláž vzdálenou několik dní cesty a až na incident se stopaři/nestopaři se zdá být všechno v pořádku. Obrátky začne film nabírat až s informací, že na Havaji řádí vrazi, muž a žena, přičemž jejich oběti jsou právě neškodné dvojice láskou omámených lidí.
Každý se má na pozoru a Cliff se Cydney znejistí, když se k nim na jejich cestě přidá jiná, na první i další pohled šílená dvojice. Bývalý voják, co vypouští fantastické příběhy a drsná holka, která kudličkou stáhne mrtvou kozu. Postupem filmu se pak na scéně objeví další dvojice a divák má v tu chvíli vcelku nejasno, kdo by tedy mohl vraždit. Troufám si tvrdit, že závěr filmu bude pro mnohé překvapivý, alespoň pro mě dopadl trochu jinak, než jsem si ještě po hodině sledování myslel a určitě patří k tomu lepšímu, co A Perfect Getaway předhazuje. Nebudu se raději zmiňovat o podivném střihu, dlouhých záběrech a prostinkých dialozích, které sice mohou kazit zážitek, ale, když nad nimi mávnete rukou, budete se příjemně bavit. 