Rader's Hell
…i tady se musí větrat!
Archive for Listopad, 2009
Prohibice ve Švédsku?!
Lis 16th
Místní státní monopol
Pokaždé, když se s někým dělím o historky spojené s alkoholem, dojde na dotazy ohledně místní prohibice. Někteří z vás si možná ještě donedávna mysleli, že alkohol je tady ve Švédsku zakázaný kompletně, pravda je ale tak nějak uprostřed.
Za prvé, prohibice tu už v současné době neplatí v plném rozsahu a celá tahle bublina je jen živená tím, že dřív se tu pít opravdu nesmělo. Nastal ale zvrat a všechno začalo u státem kontrolovaného monopolu, Systembolaget, který může jakožto jediný obchod (legálně) distribuovat alkohol. Co vím, tak před lety tyhle malé krámečky nefungovaly jako samoobsluha – člověk přišel, vzal si u vchodu pořadové číslo, zařadil se do fronty a čekal. Když na něj přišla řada, nevraživá prodavačka na něj hodila zlé oko, odsoudila ho za to, že si přišel koupit flašku a milostivě mu ji přes pultík podala. Taštičky s opojným obsahem uvnitř měly fialovou barvu, byly velice nápadné a podle mého fungovaly jako alarm pro všechny ostatní „normální“ lidi, že zrovna tenhle člověk zhřešil proti obecnému přesvědčení a hodlá se opít. To už sice bylo perfektně legální, ale společnost to zrkátka zavrhovala. Číst zbytek příspěvku »
Můj film roku – Ink
Lis 8th
Incubus...
Když jsem před několika lety objevil knihy Sergeje Lukjaněnka, Noční Hlídka, Denní Hlídka a tak dále, byl jsem jimi doslova unešený. Myšlenka pro nás neviditelného boje se zlem, nebo neustálého vyrovnávání poměru sil mezi oběma tábory, dává alternativní odpovědi na spoustu otázek, které si klademe každý den. Že všechno dobré i špatné se děje z nějakého důvodu a má svůj hlubší smysl, který je někdo v neviditelné sféře života schopný určitým způsobem ovlivňovat. A právě s takovou myšlenkou a dost možná i námětem od samotného Lukjaněnka přichází film Ink.
Hlavní idea je v podstatě stejná, jen se primárně netočí kolem toho, co lidé dělají v bdělém stavu. Snový svět je místem pro špatné i dobré příběhy a jak (ne)vysvětluje začátek filmu, jsou tu bytosti schopné toto ovlivňovat. Když ještě vzpomenu zmiňovaného Lukjaněnka, odvykl jsem si díky němu v podobných situacích soudit, kdo je na straně dobra a kdo na straně zla. Proto nutně netvrdím, že bytosti produkující příjemné sny stojí v morální opozici proti těm, kteří umí navodit noční můry.
Hlavní příběhová linka se nicméně točí kolem chlápka, který tak trochu dlabe na rodinu a místo toho dělá na své kariéře. Není rozhodně dobrým otcem, což eskaluje v průběhu celého snímku, ale nějakým zvláštním způsobem s ním divák začne soucítit. Prolínání obou světů vás pak začne nutit u filmu přemýšlet, a ačkoliv je hlavní zvrat jasný už po nějaké chvíli, stále nebudete vycházet z jistého úžasu.
Může za to především skvělá práce s kamerou, střihem a v neposlední řadě také barevnou paletou. Tyto tři složky jsou ve filmu spojeny v zážitek, který ve mně zůstane hodně dlouho, čemuž ostatně pomáhají i vkusně zasazené zvláštní efekty. Rovněž postavy nepostrádají svůj smysl a při činech některých z nich vám nezbude nic jiného, než se zamyslet, vzpomenout si na něco podobného z vlastního života a nakonec dát filmu za pravdu.
Nerad bych ale vyzradil víc, než by bylo zdrávo, proto vás jen poprosím, abyste si na tenhle film našli čas a strávili s ním ty necelé dvě hodiny. Možná jsem ale jen objevil Ameriku, protože Ink měl premiéru už letos v lednu, v tom případě mě omluvte, nebo se podělte se svými názory.
One, two, three, four. Branch, two, three, four…
Filmy podle her, a co na to Prince of Persia?
Lis 4th
Písky už vanou...
Téměř všechny hry, které vznikly na motivy filmů, mají dva společné znaky. Tím prvním je marketingový úspěch, který spolehlivě doprovází všechno, co se kolem filmu točí za cirkus. Tím druhým je nízká herní kvalita, prosté mechanismy a ne zrovna komplexní využití licence. Důvody známe, rozebírat je na tomhle místě nebudu.
Z opačného úhlu pohledu – filmy, které vznikly na motivy her, jsou na tom podobně. Herecké obsazení je spíše slabší, příběhovou hloubku v těchto snímcích nenajdete, ale stále tu je dostatek fanoušků, kteří se přijdou do kina alespoň zasmát. Připočteme-li pak k tomu náhodné diváky, kteří zavítají na takový film z jiných důvodů, téměř pokaždé se všichni kolektivně postarají o to, aby si filmaři alespoň vydělali své peníze zpět. Problém neúspěchu tkví dle mého názoru především v tom, že filmaři opomíjejí ty prvky, které jsou pro hráče, a tedy jednu z hlavních cílových skupin podstatné.
Příkladem budiž třeba Max Payne, který jakožto adaptace střílečky nechal hlavního hrdinu vystřelit v první hodině přibližně pětkrát, a co je snad vůbec nejhorší, nedokázal diváka pohltit atmosférou. Přitom ta je nosným pilířem kultu Max Payne, a je to přesně ta věc, pro kterou si fanoušci do kina šli. Podobně na tom byl i takový Hitman, který připomínal všechno, jen ne hru s tichým zabijákem v hlavní roli. Místo široké palety převleků, nečekaných výstřelů a chladnokrevných smrtících úderů jsme se dočkali tuctového akčního filmu bez špetky invence a nápadu. Hlavní hrdina nedělá nic, co by dávalo obyčejnému divákovi smysl, všichni ostatní si pak klepou na čelo kvůli tomu, jak filmaři absolutně znásilnili Hitmanův styl. Uvědomuje sei ale někdo, že z takového námětu můžete vykouzlit snímek, u kterého by bledli všichni ti Bournové, Bondové a Bryanové (Taken)? Haló?!
No, konec remcání, ještě bych narazil na Uweho Bolla, pro kterého je tenhle blog malý. Proto k té příjemnější věci: Předevčírem se objevil první trailer na filmového Prince of Persia a musím říct, že mě přes malé výhrady opravdu potěšil! Kdybychom to měli nějak kategoricky vystihnout, tak s postavou Prince nemám problém, výprava se zdá být v pořádku, písečné efekty budou, hezká holka nechybí a hudba pěkně koresponduje se zasazením celého příběhu. Co se ale výhrad týče, ještě chápu trochu znásobenou akčnost, nicméně se děsím těch dialogů a prázdných chvilek, sloužící jako sexisticky zabarvená vata. No a nakonec, nepřijde vám to takové až moc vymydlené?! Posuďte sami…
Ceny ve Švédsku
Lis 2nd
Supermarket Willy:s
Často se mě ptáte, jak je Švédsko drahé v porovnání s cenami v České republice, proto jsem se vydal do jednoho z místních supermarektů a udělal pro vás trochu větší souhrn cen nejběžnějších potravin. Pro přehlednost budu psát ceny v CZK.
Obecně by se dalo říct, že když tady přijdete do obchodu, cedulky u zboží odpovídají v drtivé většině tomu, co najdete v ČR. Malý háček je v tom, že 1 SEK rovná se přibližně 2,50 CZK, a tak se dá tedy logicky vyvodit, že je tu všechno dva a půlkrát dražší. V mnoha směrech to tak funguje, když si ale člověk dá tu práci a po obchodu se trochu porozhlédne, dají se tu najít kvalitní potraviny za ceny takřka srovnatelné.
Začneme u pečiva, se kterým je tu ale trochu potíž. Housky, nebo rohlíky tu v podstatě nemají – k mání jsou jen jakési bulky z tmavého i světlého pečiva, které jsou ale na svoji velikost velmi drahé. Dají se pořídit od 10 – 18 Kč a kupuji je jen velmi sporadicky. Alternativou jsou bagetky, které si musíte doma dopéct – 6 velkých baget stojí kolem 50 Kč. Co se týče chleba, všichni kupují balený toustový a to buďto nasládlý (takřka 90% všech značek, fuj), nebo trochu normálnější. Záleží na výrobci, cena za půl kila chleba se ale pohybuje do 50 Kč. Pokud jste závislí na sladkém pečivu, zcela určitě neumřete – mají ho tu mraky, ale já to nějak nemusím, takže i ceny jdou trochu mimo mě. Číst zbytek příspěvku »
Nelíbí se mi…
Lis 1st
Je tu tma
Kromě toho, že je ve Švédsku draho a že tu nemají nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo český chleba, nemusel jsem si zatím na nic stěžovat. Teď, na přelomu podzimu a zimy, se ale objevilo, nebo spíše neobjevilo něco, co mě začíná pozvolna ubíjet. Není tu světlo! A když už ano, tak je ho maximální nedostatek a rozhodně se nedá mluvit o tom, že je jeho zdrojem Slunce. Obloha je po těch několik hodin jakoby přikrytá šedým závojem, ptáci odtáhli za teplem už dávno, a když k tomu ještě přidám, že se tu venku nepohybuje moc lidí, přijdu si pokaždé jako v survival hororu.
Dobré znamení je, že zatím nepodléhám žádným depresím, což se už ale nedá tvrdit o lidech kolem. Například Tobias, můj spolubydící, je sice i nadále stejné prase, ale už ani moc nemluví, zavírá se ve svém pokoji a chodí jako tělo bez duše. Myslím, že to má za všechno to neumyté nádobí a bordel v koupelně!
A já? Já bych jen spal. Rozsvítím světlo, mimochodem jediný lustr v bytě, vezmu knížku a ať jsou čtyři odpoledne, nebo čtyři ráno, hned spím.