Dark

Je tu tma

Kromě toho, že je ve Švédsku draho a že tu nemají nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo český chleba, nemusel jsem si zatím na nic stěžovat. Teď, na přelomu podzimu a zimy, se ale objevilo, nebo spíše neobjevilo něco, co mě začíná pozvolna ubíjet. Není tu světlo! A když už ano, tak je ho maximální nedostatek a rozhodně se nedá mluvit o tom, že je jeho zdrojem Slunce. Obloha je po těch několik hodin jakoby přikrytá šedým závojem, ptáci odtáhli za teplem už dávno, a když k tomu ještě přidám, že se tu venku nepohybuje moc lidí, přijdu si pokaždé jako v survival hororu.

Dobré znamení je, že zatím nepodléhám žádným depresím, což se už ale nedá tvrdit o lidech kolem. Například Tobias, můj spolubydící, je sice i nadále stejné prase, ale už ani moc nemluví, zavírá se ve svém pokoji a chodí jako tělo bez duše. Myslím, že to má za všechno to neumyté nádobí a bordel v koupelně!

A já? Já bych jen spal. Rozsvítím světlo, mimochodem jediný lustr v bytě, vezmu knížku a ať jsou čtyři odpoledne, nebo čtyři ráno, hned spím.